Fotbalovou veřejnost dnešní zápas Blues vůbec nezajímal a hráči to asi věděli. Londýnská bitva o čtvrté místo vrcholila a Chelsea se radši stáhla do Newcastlu. Dnes jsme viděli unikátní modrý chaos - aneb reportáž ze zápasu. Hráči se začali rozcvičovat a diváci zahlédli i netradiční čísla- 44 a 46. Michael Mancienne je 18-letý zázračný obránce z našeho Youth Systemu (dočkáme se nového Johna?) a Jimmy Smith je rozenný středopolař. Na svůj věk (19) si vede velice dobře. Během zahřívání se stalo ale něco daleko bizardnějšího. Zranil se Carlo Cudicini, pro tento zápas náš první brankář. A tak brankářskou rukavici fotbalového osudu sebral Lenny Pidgeley. Myslel si, že zase celý zápas prosedí na lavičce - no holt "smůla". Brankářskou úlohu vzal do slova a do písmene na svá bedra, protože po něm už nemohl do brány nikdo jiný (jedině kamufláž - převléci Shauna a dělat, že Carlo se trochu zmenšil...).Poměrně chaotická se zdála i sestava. Zahrál si Glen Johnson, musel být rád, ale nějakým stylem se dostal do zálohy. Ferreira možná doteď nadává, že mu lezl do „kvartýru". To samé se mohlo stát i vepředu, tři křídla si polétávala, jak chtěla. Robben, Cole a Duff. Fotbalová extratřída, ale jejich pohyb dost vystihoval slogan: „Pane bože, kam mám jít, aby to nebylo špatně? Doleva? Ne, tam je ten. Doprava? Ne, tam je ten druhej. Tak dopředu? Ale vždyť jsem křídlo!!!" Nicméně, Robbenovi připočítejme, že se už ze začátku snažil. V prvních deseti minutách se ale Lenny dost zapotil. Straky pálily jak mohly, a novému kapitánovi Gallasovi se jen těžko dařilo udržet obranu trochu pohromadě. Nám se za celých 45 minut podařilo pořádně vystřelit 2x. Jednou se opřel do rány Huth (Given může být jen rád, že ta rána šla nad, jeho střeva to taky nemusela přežít - známe Roberta) a ve 41. minutě Damien Duff. Newcastle naší defenzivní část však neustále zaměstnával a jeden z těch aktivních - Solano musel střídat, protože se zranil.Takže do šaten jsme odcházeli za nerozhodného stavu 0:0. Na začátku druhého poločasu utnul konec chaosu José, když se na trávník dostal Carlton Cole a Duff odešel. Dezorientovaná zbývající křídla si na chvíli uvědomila, co se děje. Ale za sekundu bylo všechno jinak. Místo Hutha přišel Shaun Wright-Phillips, takže problém s „nedostatkem herního prostoru" se dostavil zase. Chelsea však začala aktivněji. Maniche dokonce nastřelil břevno! Domácí však přišli s ledovou sprchou. Volej Brambla po hlavičce Faye - a překvapený Pidgeley loví míč ze sítě. Člověku je to líto, jeden z prvních „velkých" zápasů, drží tým a pak dostane gól. No nic, to je fotbal, to je život brankáře.I přestože jsme posledních 15 minut hráli v početní převaze, ostudně jsme nebyli schopni dát branku. Co horší pro Portugalce, střídal Carvalho, protože se zranil. Doufejme, že to nebude nic vážného. Sezónu jsme zakončili opravdu přesvědčivě. Pro úplnost dodejme, že Tottenham nezvládl porazit v Upton Parku West Ham a Arsenal vyhrál na svém hřišti 4:2. Wigan měl tu čest zahrát si poslední zápas v historii na tomto stařičkém úchvatném stadionu a poblahopřát Gunners k čtvrtému místu a tedy k předkole Ligy Mistrů. Man Utd si vystřílel druhé místo a Reds se musí spokojit se třetí příčkou. Tím tedy končí sezóna 2005/2006 a my už se těšíme na tu další. Na počtenou u dalšího review... Newcastle - Chelsea 1:0 (0:0) Newcastle: Given - Carr, Bramble, Moore, Babayaro - Solano (31. Boumsong), Faye, Emre, N'Zogbia - Chopra (77. Clark), Ameobi. Trenér: Glenn Roeder. Chelsea: Pidgeley - Ferreira, Huth (46. SWP), Carvalho (81. Smith), Gallas - Johnson, Diarra, Maniche, Robben, J.Cole - Duff (46. C.Cole). Trenér: José Mourinho. |